Safír

22. february 2013 at 18:18 | Betty |  Povídky
Tak se přidávám k Charlotte! Ale nebude to příběh na pokračování...vlastně ani ne příběh. No, ohodnoťte to sami...! Je to bez děje, spíš emocionálně založené :)...

Posadím se na okraj šedivé strmé skály.Vítr mi pročesává jemné světlé vlasy přesně tak, jako to bývá ve veškerých romantických filmech. Zhluboka se nadechnu a užívám si vlhký mořský vzduch okořeněný štiplavou solí. Bylo by to téměř dokonalé, kdyby mi nepodjela levá noha a já nesjela o dva metry níže. Naštěstí to bylo jako na skluzavce. Skoro jako by mě nakonec zastavila nějaká neznámá síla a ponechala mě ve stejné poloze, pouze o něco blíže chladné tyrkysové vody bijící o velké oválné kameny na pláži. Za tu věčnost, co tam leží, jsou již dokonale opracované od vln, co je denně svými pohlazeními stále více zaoblují…
Seběhnu dolů. Neuvědomuji si, že i to nejmenší zaškobrtnutí by mi mohlo způsobit minimálně zlomeninu nohy. Vím, že se mi nic nestane. Cítím to. Nevím proč…prostě jako by byl někdo se mnou a chránil mě. Je to tímhle místem. Přetéká zvláštní energií. Nedokážu to popsat.
V tom se ozve přerušovaný zvuk. Nadskočím leknutím a otočím se čelem k mechem porostlé skále. Těkám očima z převisu na převis, ale nic. Jen marně hledám zdroj toho cinkavého zvuku. Přivřu oči tak, že z nich zbude téměř jen tenká linka a snažím se zaostřit…
Záblesk. Otáčím se za ním. Něco modrého a blyštivého se kutálí a padá dolů ze skály vstříc prohřátému písku. Rozběhnu se k tomu. Je to snad pouhé sklo? Kus lahve od vína? Ne. Něco jiného. Hezčího. Kámen. Nádherný modrý kámen.
"Safír…" vydechnu nadšeně. Kde se tam vzal? Proč jen tak padal dolů? Hodil ho snad někdo? Ne, to je nesmysl. Nikdo jiný tu nebývá. Ani dříve, když jsem byla malá a hrála si s mamkou ve večerním vlnobití, jsem nikdy ani nezahlídla někoho, kdo by tohle naše tajné překrásné místo objevil…
"Mami…" vzhlédnu k nebi doufajíc v to, že tam uvidím maminku i se svým safírovým náhrdelníkem. Plují po něm ale jen racci. Ladně jako mráčky. Snažím se podívat skrze modrou oblohu. Daleko, do vesmíru, zkrátka tam, kde bych mamince byla nablízku.
Kap. Slza na safíru. Žbluňk. Obě splynuly v jednu. Cák. Slza o objemu tří se leskne ve světle poledního slunce.
Blik. Jako by se v slze na setinu sekundy objevil odraz. Můj ne. Maminčin…! Zatřesu sebou, jako bych si chtěla ten obraz vymazat z hlavy. Běžím k moři. Nořím do něj safír.
Slaná voda k slané vodě…
Nesmírná krása k nesmírné kráse…
Vzpomínky ke vzpomínkám…
 

Be the first one to judge this article.

Poll

Chtěli by jste další ulítlé video adminek? :)

Jasně :D
Je mi to jedno!
Ne!!

Comments

1 Lucy Lucy | 22. february 2013 at 19:08 | React

Krásné :)

2 Betty Betty | Web | 22. february 2013 at 19:11 | React

Děkuji moc :))

3 Betty Betty | Web | 22. february 2013 at 19:25 | React

Prej Lucy!!To mě fkt nenapadlo, že nám budeš komentovat články, když sedíš vedle mě,zlato :D

4 Baush Baush | Web | 22. february 2013 at 19:45 | React

Je to krásný :))
Jenom myslim, že safír je modrý, ale jistá si nejsem :D

5 Betty Betty | Web | 22. february 2013 at 19:50 | React

Děkuji! A máš pravdu...to je tak, když si někdo splete smaragd se safírem! Hned to opravím, díky moc za upozornění :))

6 Abigail Abigail | 23. february 2013 at 13:04 | React

pěkní =)

7 mandy mandy | 27. february 2013 at 22:48 | React

Super fakt paráda nechceš mi přenechat kapku svýho nadání na literární díla!!!!!?????? =D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement